VIP4K. Pojďme se bavit po zábavním parku

V parku pulzuje nechutná světla a řev davu, ale cítila se neviditelná - jen další stín vedle svého přítele, který byl v telefonu příliš pohlcen, než si toho všiml. Každý krok mi byl těžší, každý jezděte jako. Dokud ho zahlédla. Lovec. Zpochybnivý pohled, úsměv, který nečekal na schválení. U pokladny pár slov, ale mezi nimi vyskočilo něco nevysloveného. V době, kdy sdíleli kabinu ruského kola, se svým přítelem vzdálená postava ztracená na jeho obrazovce níže, ona už překročila hranici. Tohle nebyla žádná obyčejná jízda. U Huntera to nebylo o světlech města ani závratné výšce – bylo to o žáru mezi nimi, o spěchu vidět, toužebně a žít způsobem, na který téměř zapomněla.